The Zero

Tak už mi to taky brzo začne. Škola. Po čtyřech měsících prázdnin se blíží týden, na který se docela těším, a hned po něm tři roky (resp. pět, i s navazujícím magisterským studiem), na které se docela netěším.

Člověk si říká, že je ještě mladý, všechno je v pohodě a tak nějak vůbec, ale pak se jednoho dne probudí a zjistí, že ještě nemá hotové nějaké skripty do práce (vlastně brigády, že jo), pořád ho čeká návštěva tohoto a támhletoho úřadu a že musí vyřídit spoustu dalších věcí.

A mezitím ubíhají dny a týdny posledních krásných prázdnin. Uplyne pár proflámovaných (nebo proprogramovaných) nocí a čtvrtina je pryč. Pak se jede člověk trochu bavit a je v půlce. Následuje poslední dovolená s rodinou, po které sestra už nastupuje do školy a člověka čeká další měsíc samotného doma.

Po čtyřech týdnech už je vidět, že se něco blíží, tak se narychlo zařizuje všechno, co se mělo zařídit, zatímco náš student programoval, koukal na TV/Hvězdnou bránu/filmy, hrál Spider Solitaire nebo se prostě jen tak flákal.

Jako finále, vyvrcholení všeho, co se má stát, si člověk plánuje, jak úžasný si udělá ten poslední týden. Jenže se stane něco, s čím opravdu, ale opravdu nepočítal. Překročí limit FUP a jeho internet běží rychlostí 128/128 kbit.

A takovou tragédii nikdo nevymyslí, jen život. Hamlet hadr.