The Zero

Dnes jsem psal písemku z matematické analýzy 1.

Pro nejaderňáky vysvětlím, že je to předmět, kde jsme zatím probrali množiny, posloupnosti a derivace.

27.11.2006 v 17:30 jsem seděl v přednáškovém sálu a začali nám rozdávat zadání. Celou dobu jsem pilně chodil na cvičení, takže jsem si docela věřil.

Ale když mi konečně dali zadání a já uviděl ony 4 příklady, zcepeněl jsem. Podobné jsem ještě neviděl. Ještě ke všemu jsem neměl své plnící pero a musel jsem psát vypůjčenou rozbitou propiskou, což mi jako levákovi moc nejde.

"No co", řekl jsem si, "nějak to poupravím a uvidí se." První příklad jsem začal nějak smolit, ale pak jsem radši přešel na další. Když jsem se takto dostal až ke čtvrtému příkladu za čtyř, začal jsem mít špatný pocit. Po jedné třetině vymezeného času můj špatný pocit ještě zesílil. Skákal jsem od příkladu k příkladu, ale pořád nic.

Nálada se mi trochu zlepšila, když jsem úspěšně vyřešil 4. příklad. "Už zbývají jen tři", utěšoval jsem se.

Dozor: "Zbývá 20 minut!" Já: "K***a."

Rychle jsem začal počítat, abych to stihl. Bylo to o fous.

Nálada byla u bodu mrazu. Opustil jsem sál a sděloval jsem si dojmy se spolužáky. Jaké bylo mé překvapení, když jsme měli všichni skoro tytéž špatné výsledky.

Každý měl pár blbých chyb, jako opomenutí minusu a podobně.

Takže když to po mě přečtou, tak bych mohl dostat tak 15 bodů z 20. Dám vám vědět.

Edit: Mám 14 bodů z 20.