The Zero

Dneska jsem měl doma v Praze návštěvu. (S těmi názvy "doma" mám trochu problém, protože tu mám docela útulno - rozuměj nepříliš uklizeno - a tudíž se tu cítím jako doma. Doma doma v Ústí to neslyší moc rádi ).

Přijel Borek. Abych to vysvětlil, vzhledem k tomu, že začal školu o týden dřív, začalo mu zkouškové taky dřív - zatímco já mám teď zápočtový týden. (O tom se rozepíšu o víkendu).

Byl jsem tedy v Praze od neděle večer do středy pozdě odpoledne sám a ke konci jsem dokonce trochu uklidil, jak už mi bylo smutno . Borek měl totiž přijet na zkoušku, a tak aby se mu učilo dobře .

No co, samozřejmě nedělal nic jiného, než že se učil, ale aspoň jsem se v noci nebál. Po opětovném zhlédnutí SG1 10x10+10x11 a SGA 03x17 (resp. 03x16 po přečíslování - prostě The Ark) jsem šel ve dvě hodiny spát. V tom přece není problém, z postele musím až v devět, od půl jedenácté mám tělocvik.

Jenže Borek v šest vstával a samozřejmě mě neomylně vzbudil. Kdybychom spočítali, kdo koho vzbudil víckrát, vyhraje určitě. A to díky dvěma faktorům: Častěji vstává časněji a hlavně má v buzení téměř 100% úspěšnost.

To by taky nebyl až takový problém, právě kvůli tomu, že jsem na to docela zvyklý. Až na jednu takovou drobnost: Ten šílenec zapnul světlo v pokoji. Oslepen třemi z pěti žárovek (dvě už nám odešly, budu muset koupit nové, ale po tomhle incidentu si to ještě sakra rozmyslím) jsem ze sebe dostal pouze: "Vrahu!".

Víte, jak můj úžasný spolubydlící reagoval? Ne, nevypnul to světlo. Pokojem zaznělo: "To máš za všechno, co jsi mi kdy udělal." Tímto výrokem jsem byl natolik rozlazen, že jsem už samozřejmě neusnul. Krásné čtyři hodinky spánku, nádhera.

Jsem rád, že už zase odjel domů.