The Zero

Tak to mám za sebou. Dnes jsme psali písemnou maturitu z českého jazyka a literatury, to znamená slohovou práci.

Do školy jsem přišel výjimečně včas. Dokonce jsem nezapomněl ani to, že začíná už od 8:00. Menší problém bylo, že jsem si zapomněl doma penál (to se může stát jenom mně). Takže když přesně v 8:00 přišel učitel, já už byl nadopovanej čokoládou a žvýkaje žvýkačku psal jsem SMS bráchovi, aby mi ten penál přinesl.

Témata:

1. Co bylo těžké snášet, na to se příjemně vzpomíná (povídka, jejíž zápletka se odehrává na pomaturitním srazu o 20 let později)
   
2. Slzy a pláč, síla a vůle - tak vypadají tváře lidí postižených povodněmi (reportáž - letošní jarní povodně očima novináře)
   
3. Klíč k úspěchu? Snaha, štěstí, intuice... (úvaha - co nás přivede k vytouženému životnímu cíli)
4. Naše komunikace poněkud vázne (referát - odborná přednáška o proměnách obsahu a formy jazykové komunikace)

Co si vybrat?

Jo. Přesně tak. Už během čtení témat jsme se po sobě rozpačitě koukali. Donesla se nám totiž fáma, že tyto témata vybral náš pan ředitel (bývalý češtinář), aniž by je zkonzultoval s ostatními češtináři (musím se ale přiznat, že neznám běžný postup), a upřímě řečeno ty témata byla s prominutím dost na hovno...

Hned jsme se všichni shodli, že první téma je dost o hubu, neboť zaprvé tam není o čem psát (maximálně spekulovat, že The Zero bude shrbený profesor informatiky, který přijel svou starou škodovkou nebo že lidé, kteří teď žijí bohémský život (víno, ženy, zpěv) dopadnou "nejhůř" a s pivním pupkem a dvěma haranty budou žít usedlým životem) a zadruhé napsat něco ve stylu: "Jó, vzpomínáš na tamten a tamten průser? Ještě že se na to nepřišlo, viď?" To je vo hubu ještě víc... (pozn. The Zero: Borek samozřejmě není tak vtipný, jak to vypadá, tohle do těch slohovek psali spolužáci )

Druhé a třetí téma jsem taky hned vyškrtl, protože tam taky nemám o čem psát, takže mi to bylo jasný. Zbylo mi to nejobtížnější téma.

O čem jsem psal

Zmínil jsem noviny a chyby, které se v nich vyskytují, otomování, politické debaty, které jsou o ničem - viz otomování.

Pak jsem se dotknul SMSek, které ničí psaný projev. Diakritika chybí a enormní zkracování také není to nejlepší.

Asi nejvíc jsem se rozepsal o internetu a o takzvaných TLA (Three Letter Acronyms). Zaregistrovali jste stejně jako já, jak vám přechází zkratky typu imho, lol, wtf, aj. do normální mluvy? Jako příklad, který mluví za vše, jsem uvedl jeden smutný vtip, jenž jsem četl na internetu:

Syn: "Tatínku, je pravda, že komunikace přes internet degeneruje mluvený projev?"

Otec: "Imho lol"

Během písemky jsme se dost bavili, protože na záchodě mohl být naráz jen jeden člověk, takže se čekaly fronty. Jakmile přišel jeden, už se zvedal další. Každý šel minimálně jednou.

Za nějaký 2.5 hodiny jsem to slátal a šel domů, přičemž jsem si v šatně ještě promluvil s The Zerem, který dokončil práci přibližně ve stejnou dobu jako já.

O čem jsme se s The Zerem bavili

Borek: "Tak co Zero, co jsi psal?"

The Zero: "Čtvrtý téma. Hned jsem věděl, že to budu psát."

Borek: "A o čem's psal?"

The Zero: "Však víš - diskuzní debaty, TLA,..."

Borek: "Já taky! Lol!"

The Zero: "Hned jsem věděl, jak začnu. četl jsem takovej vtip: Tati, je pravda, že..."

Borek: Ten tam mám taky. Tys určitě opisoval.

Je vám to jasný stejně jako mě? Je tu příliš mnoho podezřelých věcí:

• Byli jsme ve stejné třídě
• Skončili jsme ve stejnou dobu
• Psali jsme o stejnech věcech
• Měli jsme tam stejnej vtip