Den blbec (2)

The Zero, sobota 15. 9. 2007 - 18:32

Už jsem o tom jednou psal, proto taky ta dvojka v titulku. Někdy se prostě nevede a vypadá to, že se celý svět spikl proti vám. Nutno dodat, že se mi to stává poměrně často.

Všechno to začalo ještě v noci, než jsem šel spát. Dodělával jsem jednu věc pro jednu zakázku a šlo to celkem pěkně. Sice to trvalo déle, než bych si představoval, ale na konci jsem byl s výsledkem fakt spokojený. Jediným problémem bylo, že hodiny ukazovaly čtyři ráno a budík v mém mobilu byl nastavený na devátou. Pět hodin spánku, to se dá ještě přežít. Jenže mně se nechtělo jít spát... A tak jsem zaujal horizontální polohu až když už hrozilo, že bych šel spát po svítání, jinými slovy někdy v pět.

Ráno se vzbudím a první věc, co mi zkazí náladu, je práce. Z nějakého důvodu to přestalo fungovat. Zjišťuju, že do stahovaného XML souboru se dostalo pár znaků navíc a že to způsobuje chybu v parsování. No super. Rychle to opravuju a jdu do na vlak do Prahy.

První věc, kterou jsem si chtěl zařídit, bylo potvrzení o studiu a prodloužení studentského průkazu ČVUT.  Pln ideálů, nezkažen děsivou realitou organizace ČVUT, jsem vešel do Vydavatelství průkazů VIC ČVUT a zjistil, že na prodloužení průkazu potřebuji potrvzení o studiu, jež dostanu pouze na Pedagogickém oddělení. To mělo v pátek do jedenácti - tou dobou jsem si ještě v Ústí prohlížel nové boty. Je fakt skvělé, že v době, kdy máme informační systém, přes který si tvoříme rozvrh, zapisujeme se na zkoušky a bůhvíco ještě, nemůže výpočetní a informační centrum do tohoto systému nahlédnout a zjistit, zda můžeme do dalšího semestru. Přitom na základě téhle jediné informace se na PeO uděluje do indexu razítko o potvrzení zápisu, které lze použít jako potvrzení o studiu při prodlužování karty. Jsa rozladěn tímto faktem, nekoupil jsem si ani kupón na MHD, takže jsem celý den jezdil na lístky.

Pak se šlo do kina. Naštěstí jsem film tentokrát vybíral já, takže se neopakovalo fiasko názvu "Next" z minulého týdne. Byli jsme se podívat na nový kousek od Pixaru - Ratatouille. Mohu vřele doporučit (jen musím poznamenat, že animované filmy miluju a tím by mohl být můj úsudek lehce ovlivněn). Není to sice takový útok na bránici jako třeba Shrek nebo Doba ledová, ale stále to stojí za to. Navíc bych chtěl vyzdvihnout závěr, který, ačkoli se bez zaváhání označit slovem happyend, není prvoplánový. Nebyl by to ovšem den blbec, kdyby mi dvě minuty po začátku filmu nezačal opakovaně vibrovat mobil. Urgentní problém, který bylo potřeba vyřešit, se týkal jak jinak než jedněch stránek, co jsem už dříve vytvořil. Po skočení filmu jsem tedy rychle vyrazil do internetové kavárny, abych za 40 Kč zjistil, že se s tím na dálku nedá nic dělat.

Následovala cesta do bowling baru v Ruské, kde také všechno probíhalo celkem v pořádku, až na to, že mi billiard tentokrát opravdu nešel. Na druhou stranu jsem si udělal osobní rekord v bowlingu (byť je to pouhých 118 bodů). Protože ale většina z nás (mě nevyjímaje) přes den nejedla, vydala se část výpravy získat něco, čím bychom doplnili energii. Ve chvíli, kdy se vrátili z nějakého fast foodu na Floře, začala eskapáda nehod. Byť onen bar nabízel něco ke konzumaci, nebyla nabídka nějak široká a já bych si asi ani nevybral, ale stejně nám bylo zakázáno jíst jídlo uvnitř.

Tak jsme zaplatili a vydali se směrem metro Strašnická. Cestou jsme poseděli na lavičkách před 3. lékařskou fakultou UK, najedli se tam, dořešili finance a já začal sprintovat na metro. Bylo totiž 22:40, vlak mi jel ve 23:18 a kdybych ho nestihl, musel bych si sehnat nějakou zábavu až do čtyř hodin ráno. Mezitím nic nejede. Naštěstí jsem zrovna stihnul autobus, který jel na metro. Dvě zastávky se svezu, fajn. Vše by bylo super, kdyby se mi nějakou záhadou nepodařilo ztratit v autobusu lístek. Doteď netuším, jak se mi to povedlo. No nic, musel jsem si na metro koupit další. To mi samozřejmě poměrně těsně ujelo (přišel jsem o dvě minuty později, nechci myslet na to, jak by to dopadlo, kdybych si nekupoval lístek). Další za osm minut, aspoň dojím zbytek "oběda". Během čekání jsem zjistil, že jsem omylem vyhodil lístek na vlak - samozřejmě zpáteční.

Po příjezdu na Muzeum sprintuji nahoru na metro C, abych zjistil, že jede až za šest minut, takže i kdybych měl lístek, musel bych si sakra pospíšit, aby mi vlak neujel. Řešení bylo jednoduché: Proběhnout se od Muzea až na Hlavní nádraží. 23:11, otevřeny jsou dvě pokladny. Aha, tak ta s kratší frontou má u sebe ceduli "Vnitrostátní jízdenky pouze s rezervací". No, nechce se mi platit 20 Kč příplatek ve vlaku kvůli tomu, že v jedenáct večer nikdo jiný nechce v pokladnách pracovat a tak je tu fronta, ale co když to půjde pomalu a já to nestihnu? Nakonec jsem zkusil frontu, minule se mi čekat nechtělo a život je změna :). Lístek jsem kupoval ve chvíli, kdy nádražním rozhlasem znělo "Spěšný vlak ve směru Děčín je připraven k odjezdu, ukončete prosím nástup". Ale nakonec jsem ho stihnul...

Zařazeno do kategorie Osobní.

Předchozí: Kopírovat zdrojáky se nevyplatí

Následující: Kdo zaváhá...

Komentáře

1. Lord AgEnT

16.09.2007 17:37:38

Toš od Koně na nádr je to kousek. Jinak, opravdu den blbec, nezávidím. :-O

2. mf

16.09.2007 19:02:10

Možná bych změnil název článku z Den blbec (2) na Já blbec (1). :)

3. The Zero

17.09.2007 02:40:10

[1] Lord AgEnT Ano, víme, asi dvě až tři minuty během :)

[2] mf Jo, to by sedělo, akorát ta jednička by vyžadovala pokračování, ale protože se znám, tak se obávám, že brzo by se v závorce objevilo více než jednociferné číslo :)

Přidat komentář

Jako heslo je to proto, že lze využít magic wand a odpověď se tak bude pamatovat.

Povolené tagy: b, i, q. Bez jakýchkoli atributů a řádně ukončené. URL se převádí automaticky.

Vyžadováno je pouze jméno (proto je zvýrazněné), text, kód (ten zadáváte jen s vypnutým JavaScriptem - jestli ho nevidíte, nemusíte se o něj starat. Poslední věc, kterou formulář vyžaduje, je stisknutí tlačítka Přidat.

* E-mail slouží především k načtení gravatarů. Zobrazovat se nebude.