The Zero

Moje sestra (11 let) jede do Ameriky se sborem (zpívat), a tak jsme jí museli obstarat americká víza. Pověřili jsme tudíž mamku, aby jela do Prahy na ambasádu společně s dalšími 60 rodiči.

Když dorazila do Tržištní ulice ve 13:00, ambasáda byla ještě zavřená. Všichni rodiče se postavili do řady před dveře a čekali. Během čekání si všimli pár zajímavých věci: Jednak to, že na celém náměstí nebyl ani jeden odpadkový koš, a pokud už zastavila nějaká auta poblíž ambasády, vyběhla ven ostraha a kompletně prohlédla auto, dokonce se podívali i pod něj pomocí zrcadel.

Půl hodiny reagovali na čekající frontu pouze nějací úředníci, kteří se na ně chodili koukat z balkónu. Ve 13:30 vyšla ochranka s tím, že můžou dovnitř první dva. Není mi jasné, proč by nemohli počkat třeba v hala. Ale to není vše! Než vůbec můžete vejít, prohlédnou vám na ulici veškerá zavazadla (kabelku, batoh...). Ale tím ten terror nekončí. Uvnitř vás důkladně prošacují, vypnou a dočasně vám zabaví mobil, co nejvíc toho pošlou rentgenovým tunelem a vy pak, podobně jako na letišti, musíte projít detekčním rámem.

A pak si úřední šiml pošmákl. Mamka se musela prokázat občankou a doložit spoustu dokladů, než vůbec mohla přejít k americkému úředníkovi. Ten se jí zeptal na tři věci:

1. Vztah k žadateli víza

2. Účel návštěvy USA

3. Kolik let je žadateli víza

Těm co bylo už 18 ještě pěkně odebral otisky prstů. Pak vzal mamce pas a poslal ji domů, že jí přijde kurýrní službou, kterou si ovšem musí zaplatit. Všechny rodiče tímto způsoben vyřídíli do 14:45.

Američani se pletou všem do politiky, pak se diví, že na ně někdo zaútočí a biti jsme na tom nakonec my, běžní občané ostatních států, pro které je proces žádání o víza dost ponižující, narozdíl od amerických občanů, kteří k nám jezdí prakticky bez problémů.